Cestování se psem

Léto je zde a nás zas čeká spousta výletů a víkendů strávených v přírodě se svým čtyřnohým parťákem. Někteří jezdí na dovolené autem, jiní hromadnou dopravou. Pohled na blaženého psa s hlavou vystrčenou z okýnka auta není vzácností. Víte ale, jak se přepravovat správně a bezpečně?

Pravidla pro převoz autem

Základní a velmi častá chyba je vozit psa na předních sedačkách. Jeden fakt je ten, že ze zákona tam pes být nesmí. Nesmí sedět ani u spolujezdce v prostoru pod nohama, a už vůbec ne na sedačce. Není to úřednický výmysl, je to zcela pochopitelná bezpečnostní věc. Pes vepředu na sedačce se může něčeho leknout, může se protáhnout, nebo se začne nudit a začne vymýšlet hlouposti. Strčí do vás při řízení, vy strhnete volant nebo prudce zabrzdíte a neštěstí je na světě.
Pokud i tak chcete riskovat a věříte, že je pes dostatečně vychovaný, aby vám při řízení auta nepřekážel, uvědomte si, že nejste na silnici samotní. Auto před vámi může prudce zabrzdit, nebo vám pod kapotu vletí srna, a váš psí společník nepřipoutaný může proletět oknem nebo to přinejmenším pořádně schytá od airbagů.

Pes do přední poloviny auta nepatří!

Na zadních sedačkách pes sedět smí. Jsou dvě možnosti, jak umožnit psovi bezpečnou jízdu vzadu.
Na sedačky připevníte přepravku. Především pro menší psy je to praktická možnost přepravy, protože pokud nastupují do auta mokří nebo špinaví, nebudete po jízdě se psem potřebovat vyčistit celé auto. Zároveň máte jistotu, že se neuvolní nebo při nudě z dlouhé cesty něco nezničí. V rámci bezpečnosti je lepší přepravku na sedačky připevnit pásem, aby v případě nehody nevyletěla předním oknem ven.

Přepravka by měla být dost velká, aby se v ní pes pohodlně položil, posadil nebo postavil. Neměl by mít problém se ve správně veliké přepravce ani otočit a samozřejmě je podmínkou, aby byla dost vzdušná. V autě často bývá větší teplo než venku, a tak počítejte s tím, že v přepravce se pes může snadno přehřát.

Nikdy nenechávejte psa v autě samotného!

Pokud máte většího psa, na kterého už přepravku neseženete, můžete volit pásy a postroj do auta. Velká výhoda pásů je, že na psa vidíte, máte nad ním přímý dohled a nezabírá to tolik místa, jako přepravka. Současně ovšem může auto a zadní sedačky zašpinit.

Délku pásů volte tak, aby se pes na sedačkách mohl otočit. Neponechávejte je ale příliš dlouhé, mohl by se do nich zamotat anebo by mohl přelézt k vám dopředu. Postroj by měl psovi sedět a být pohodlný a vypolstrovaný. Zároveň by se z něj pes neměl vyvléct nebo se zamotat.

Víte, že existují i vozíky za auto, které slouží jako přepravní boxy pro psy?

Poslední možností je jízda v kufru. Je to nejspíš nejbezpečnější a nejpraktičtější. Ovšem pozor, samotné umístění psa do zadní části auta nic neznamená. Pes by měl zajištěn tak, aby nemohl přelézt nebo přepadnout na zadní sedačky.

Psa v kufru uvažte, ne za obojek, ale raději za postroj. V případě nehody by mu obojek mohl zlomit vaz. Pokud se bráníte úvazu, můžete zakoupit klec nebo přepravku do auta. Kromě standardních cestovních klecí a domečků, takzvaných „kennelek“, se vyrábí i oddělené kóje pro psy do aut na míru podle velikosti vašeho kufru a psa. Jestli se vám klec nebo úvaz nelíbí, zbývá poslední řešení. Mříž přímo do auta, která odděluje nákladový a sedačkový prostor.

Co se hodí na cestu hromadnou dopravou

Jak vybrat správného dopravce?

Pokud necestujete se psem často, možná vás překvapí, že na území České republiky téměř není problém se zvířaty cestovat. Na rozdíl od jiných zemí, kde to je skutečný oříšek.
U nás standardní autobusové linky přepravují malého psa nebo kočku bez problémů, pokud jsou v přepravce. Ale i velkého psa vám do autobusu přijmou. Vyhnout byste se měli pouze dálkovým spojům a nebo si to před každou jízdou ověřit u dané firmy. Při jízdě se psem buďte na zastávce autobusu včas a rezervujte si pro sebe i psa jízdenky dostatečně dopředu. Většina firem, které psy přepravují, totiž do jednoho vozu berou pouze jediného psa. Pokud vás někdo s cizím psem předběhne, řidič není povinen vás naložit také.
U vlaků je to snazší. V České republice jsou to pouze České dráhy, které přepravují i velkého psa. Nesmíte s ním pouze do jídelního vozu nebo první třídy. A samozřejmě musí splňovat všechny přepravní podmínky.

Ostatní dopravci (metro, trolejbusy, tramvaje…) přepravují psy bez výjimky. Stejně tak lodní doprava. Už jste byli se psem na přívozu?

Na co si dát při cestování hromadnou dopravou pozor?

Předně musíte splnit veškeré přepravní podmínky. Ty jsou u většiny společností, které psy přepravují, shodné. Jedna možnost je mít psa v přepravce. Obvykle je přepravka omezená i velikostí, pokud v přepravce povezete bernardýna, nejspíš se nevejdete ani do dveří. Přepravka neboli „uzavřená schránka“ na psa, jak se píše v smluvních řádech, by měla být pevná (ne tedy látkové domečky) a měla by mít pevné dno a být nepropustná.
Pokud máte psa většího anebo se nechcete tahat s přepravkou, můžete využít druhé možnosti, a to vzít ho pouze na vodítko. Pes v takovém případě ale musí mít bez výjimky náhubek! Týká se to velkých, malých, hodných, zlých, strakatých i jednobarevných psů. Zkrátka bez výjimky. I když je váš pes hodný a neublížil by ani mouše, řidič může prudčeji zabrzdit, někdo na psa spadne a neštěstí je na světě.

Týká se to i štěňátek?

Tato podmínka se může podle různých dopravců lišit, ale obvykle platí, že psi do věku tří měsíců náhubek mít nemusí. Pokud tedy jedete se svým desetiměsíčním štěňátkem na výlet nebo socializaci, stačí vám vodítko.

Důležité je nepodcenit výběr náhubku. Nepoužívejte veterinární fixační náhubek! V něm pes nemůže dýchat a mohl by se přehřát. Na cestování je vhodnější kovový náhubek, ve kterém se pes cítí dobře, nebo kožený či látkový.
Pes by měl být v dopravních prostředcích vždy na vodítku. Berte krátké, jednoduché. Už kvůli ostatním pasažérům není vhodné v autobuse začít rolovat stopovačku nebo flexi vodítko. Současně je dobré mít vodítko dobře viditelné, aby o něj nikdo nezakopl, a neválet ho po zemi.

A co asistenční psy?

Asistenční a slepečtí psi mají výjimku. Můžou cestovat, kde chtějí a bez náhubku, aby byli svým pánům vždy k dispozici. Tito psi jsou vždy označení vestou a musí mít za sebou složené těžké zkoušky. Zároveň se za ně neplatí ani jízdné.
Canisterapeutický výcvik neznamená asistenčního psa! Pokud má váš pes zkoušky canisterapie, a tedy žlutou vestičku, tyto pravidla se na něj nevztahují, ten nemá žádné výhody či výjimky.
Posledním zádrhelem by mohl být řidič. I když veškeré výše sepsané podmínky splňujete, nemusí vás do autobusu pustit. Jednak už může převážet jednoho psa, nebo je váš pes špinavý či mokrý a mohl by tedy vůz zašpinit. Snažte se psa před jízdou vždy co nejlépe očistit a nespoléhejte na to, že se do autobusu dostanete.

O autorovi

Kristýna Čermáková

Kristýna Čermáková

Studuje žurnalistiku na Masarykově universitě v Brně. Společně se svou fenkou Easy se věnuje mnoha psím sportům a amatérsky fotografuje.

Zajímavé články

Močová inkontinence u psů

Jak rozeznáme inkontinenci od obyčejného „počůrávání“ pejska? Příčin inkontinencí je celá řada a určení té správné bývá velmi obtížné. Proč k inkontinenci vlastně dochází?

Pomáháte s námi! Předvánoční pomoc útulkům je na cestě.

Znovu děkujeme všem našim úžasným zákazníkům za jejich pomoc. Balíčky dnes odesíláme do šesti partnerských útulků!

Život psích bezdomovců na Srí Lance

Život na Srí Lance je krásný, ale tato exotické země je také plná chudoby. Jak se žije opuštěným psům a kočkám na druhé části zeměkoule zjišťovala naše redaktorka Veronika Albrechtová.

Pomáháte s námi nákupem
na našem E-shopu.

Odznak kvido
Nahoru