Dva kluci, kteří se naučili, že lidé umí být i přátelé

Příběh dvou pejsků, Jonáše a Matěje, začíná zcela běžně. Jako většina pejsků z Útulku v Táboře neměli snadný start do života a nebýt lidí, kteří se to rozhodli změnit, možná už by dnes ani nebyli mezi námi. Dostali ale novou šanci a my vám dnes povíme jejich příběh.

matějMilovaná štěňátka? Ani náhodou…

Oba se narodili se v místě, kde je nikdo neměl rád. Znali lopatu, kopance, prázdnou misku, hnusné kecy a udělali si představu o nás dvounožcích zcela jasnou. Jelikož jsou to velmi pravděpodobně bráchové, nebyl pro ně problém zosnovat plán útěku. Netušíme, kolikrát se o to kluci pokusili a s kolika dalšími pejsky žili, ale nakonec byli volní. Zjistili, že život v lesích není snadný, ale za žádnou cenu se nechtěli nechat chytit od těch hnusných zvířat bez srsti. Nakonec se to lidem podařilo, ale hodným lidem. Kluci dostali ďobanec a začalo se jich chtít šíleně spát, až tomu podlehli.

Po probuzení následovala zcela nová kapitola jejich života.

Trvalo to měsíce, ale nakonec se je podařilo přesvědčit, že ne všichni lidé jsou zlí a že vážně nekoušeme. Na převýchovu nás bylo hodně, ale každému z kluků to šlo jinak. Jonáš byl po čase už téměř „normální“, chodil na procházky, měl rád lidi i malé děti. Jen násadu stále neuměl přenést přes srdce a když byl v nové situaci, byl stále nejistý. Určitý strach v něm zůstával, ale do nové rodiny byl připravený.

Matěj však lidem na chuť nepřišel. Nikdy do nich nekousal, ale byl radši, když byli co nejdál od něj. Naučil se hodně schovávat za bráchu a šel pouze tam, kam šel on. Fixace se prohlubovala každým dnem a byl problém, že Matěj nestál o kontakt s lidmi, jelikož mu stačil Jonáš.

matej+jonasHledáme novou rodinu

Kluky jsme celou budu inzerovali spolu, ale začalo se přemýšlet o tom, že Matěj vlastně žije ve stínu svého bratra a potřebujeme, aby z něj vystoupil. Začalo se tedy trénovat samostatně. Z počátku to bylo šílené a bez bráchy nikam nechtěl, ale časem viděl i ta pozitiva.

Čas běžel dál, inzerovali jsme kde to šlo, ale o kluky neměl nikdo zájem, hlavně kvůli Matějovi, který potřeboval speciální režim a přístup. A pak se stalo, že se na Jonáše ozvala úžasná paní, která ho moc chtěla poznat a případně adoptovat. Čekalo se další dva měsíce, ale společný zájemce nebyl, Matěj již uměl být samostatný a tedy Jonáš vyrazil na cestu. Opravdu dlouhou cestu, až do Francie. Paní Šimona, měla v mládí stejného pejska a měli společnou i nemoc štítné žlázy, tak se jí líbilo, že nebude zapomínat na prášky a budou je brát spolu. Bohužel na Matěje neměla dost sil ani podmínky, jelikož jeho vedení a výcvik není tak snadný. Zodpovědně zvážila, že oba nedokáže zvládnout a s těžkým srdcem nakonec adoptovala pouze Jonáška, ze kterého je však velmi nadšená. Velmi rychle se sžili a snad se již v novém domově nic nepokazí a žádná stará křivda se u Jonáše neprobudí a bude stále veselý a hravý pes, jako když od nás odjížděl.

Každý má svou vlastní cestu životem…

No ale co Matěj? Báli jsme se jak čert kříže. Šimona byla i připravená, že kdyby nastal u jednoho z pejsků nějaký kolaps, bude muset zpět, ale nic takové neproběhlo. Matěj bráchu prostě ráno neviděl a šel tedy ven sám. Oba byli první dny trochu smutní, ale žádné drama jako z tele-novely. Nicméně nečekaný zvrat nastal a to ten nejlepší, v který jsem doufali. Matěj neměl Jonáše, takže začal projevovat více zájmu o lidi. Ne, že by z něj byl mazel nejvyšší kategorie, ale bylo znát, že mu celá změna spíše prospěla. Nebudu ale lhát, jasně, že jsme chtěli, aby zůstali spolu, ale už byli v útulku rok a půl. Nemohli jsme Jonášovi jeho šanci vzít, nebylo by to fér. Zodpovědně jsme na to Matěje připravili a celý průběh nás pozitivně překvapil, ale ještě nemáme vyhráno.

Najdeme tu pravou rodinu i pro Matěje?

matejnewPo útulku již běhá zcela sebejistě, ale venku zatím tolik odvahy nemá, ale již je možné jít s ním na procházku. Rád opatrně prozkoumá okolí a pozoruje, co se kde děje. Svůj kotec si hlídá, a když přijde nový pes nebo návštěvník, ihned to oznámí bafáním – tedy jako zvonek bude velmi výkonný, ale ne jako hlídač. Na vodítko si zvyká a již se na něm cítí dobře, během procházky jde vedle nohy nebo kousek za psovodem. Už trochu vnímá, že kola, bruslaři a kolemjdoucí mu nechtějí ublížit a učí se je ignorovat. Lidem se však stále raději vyhýbá a nemá vůbec rád příliš pozornosti. Ale když jste s ním sami a zpomalíte, jen si k němu sednete, hladíte a povídáte si, je na něm vidět, že si společnost užívá.

Cvičilo by se mu lépe, kdyby byl doma a měl trpělivého a vyrovnaného pána jen pro sebe. Nový majitel by měl mít zkušenosti se psy a s jejich pozitivním výcvikem a také velké srdce s obrovským množstvím lásky, které Matěj potřebuje.

Matěj se hodí i do rodiny, kde již hodný pes nebo fena žije. Kastrovaný, očkovaný, ošetřený proti vnějším a vnitřním parazitům.

Pokud vás příběh dvou brášků zaujal a rádi byste se na Matěje přijeli podívat, můžete zajet do Útulku pro nalezené psy v Táboře a zde vám rádi poví víc. I pejsci se složitou povahou si zaslouží nový domov plný lásky a my věříme, že na Matěje jeho štěstí čeká. Matěje naleznete u nás v adopci a také na sociálních sítích zde. Za krásný článek o psích klucích moc děkujeme Zdence z Útulku v Táboře.

Zdroj: Útulek pro nalezené psy v Táboře

O autorovi

Zajímavé články

Anglický kokršpaněl

Původně lovecký slídič je dnes populárním domácím malíčkem v Evropě a ve všech zemích Britského společenství.

Balíme, pomáháme – Jezevčíkům v nouzi

Děkujeme za Vaši rychlou reakci! V prvním únorovém týdnu jsme vás poprosili o pomoc pro Jezevčíky v nouzi. Jsme moc rádi, že jim dnes můžeme odeslat první balíček s vaší pomocí!

Problém separace – odstraňte strach ze samoty

Pořídili jste si domů nového psího kamaráda z útulku nebo profesionálního chovu a vše je v pořádku do chvíle než odejdete z domu? Pokud je s vámi pejsek klidný, spokojený a kamarádský, ale jen co zamknete dveře od bytu, stává se z něj tornádo, vše ukazuje na separační úzkost a strach ze samoty.

Pomáháte s námi nákupem
na našem E-shopu.

Odznak kvido
Nahoru